Spálený mlýn

Asi tři kilometry údolím Bobravy ve směru toku pod Radostickým mlýnem je mlýn Spálený, obecně nazývaný „Spáleňák“. Tento název se už vyskytuje na hodně starých mapách a nepodařilo se dohledat, kdy byl užit poprvé. Na mapě z roku 1775 je mlýn ještě označen jako „Hajanský“, při dalším mapování v roce 1836 už je „Spálený“. Při chůzi po proudu Bobravy od Radostického mlýna si můžeme všimnout malého klenutého mostku asi 2 kilometry od Radostic. Je velmi podobný tomu známému, většímu, který se klene přes Bobravu ke Spálenému mlýnu. Další zajímavostí na cestě ke „Spáleňáku“ je vysoká rybniční hráz před mlýnem, která je však proražená a nefunkční. A opět se vrátíme ke starým mapám – na mapě z roku 1775 je rybník zakreslen, na mapě z roku 1836 už není. Podle záznamů ze střelické kroniky byl rybník, zvaný „Nový“, založen kolem roku 1745, ale brzy byl opět zrušen a jeho plocha rozparcelována jako zemědělská půda (1825). Tyto údaje poslal pan Nosek ze Střelic, který je významným fandou údolí Bobravy a jeho čistoty. Klenuté mostky přes Bobravu pravděpodobně pocházejí z doby velké regulace toku Bobravy, která proběhla v roce 1911. Tento předpoklad však čeká na ověření.

Mlýn v daném místě stál, podle starých záznamů, už v roce 1348, kdy je zmiňován soudní spor o něj mezi bratry Pohorlitzerovými. Samozřejmě na svém místě byl ještě před tímto rokem. Patřil do katastru Tikovic (dříve i Štikovic), které jsou dnes součástí Ořechova. Nějakou dobu byl jeho vlastníkem i Jiří Žabka z Limberka, když kolem roku 1550 spadly pod prštické panství i Tikovice. Ačkoliv byl mlýn panský, byl provozován jako „svobodný“ a mlynář vrchnosti platil sjednaný úrok ( v roce 1750 to bylo 135 zlatých).

Z nejstarších známých mlynářů lze vybrat jen některá dohledaná jména: Blažek Mlynář (1662), Pavel Sloupský (1695), Jáchym Sloupský (1733) a další. V roce 1768 na tomto mlýně mlel další mlynář z už známého rodu Procházků – Vojtěch.
Další jména mlynářů jsou např. Novodvorský, Panovský, Steimnitz a také z významného rodu mlynářů Joklů (Jockelů), Frantz (1853). V roce 1882 vlastnil mlýn Vincenc Vlasák a později Františka Vlasáková, která mlýn prodala okolo roku 1938 panu Zdeňku Ondráčkovi. To byl významný textilní odborník, který se vrátil ze zahraničí s úmyslem mlýn přestavět na doplňkovou textilní provozovnu a spolupracovat s brněnskými textilkami. Vzhledem k nacistické okupaci ve 40. letech však tuto svoji vizi nemohl uskutečnit a mlýn tak pokračoval v původní činnosti.

Staré vodní kolo bylo nahrazeno dvěma Francisovými turbínami. Už v roce 1930 dávala první z turbín při hltnosti 300 l/sec maximální výkon asi 5 – 7 HP (koní), později byla doplněna druhá, menší. Na malém spádu byl výkon poměrně nízký, proto byl do zálohy koupen naftový motor, který sloužil také pro řešení situace nedostatku vody v Bobravě.

Podle údajů pamětníků však mlýn už po válce nemlel mouku, pouze šrot pro domácí zvířata a tak, jako mnohé další mlýny, skončil v padesátých letech jako zemědělská a rekreační usedlost. V roce 2014 část bývalého mlýna opět shořela.